se pohybuje od přítomnosti do budoucnosti. „Čas jsou peníze“ a „ča–

sem se nesmí plýtvat“, jsou jedněmi z hlavních kréd naší západní civi–

lizace. Oproti tomu mnohé asijské kultury vnímají čas cyklicky ve 

smyslu, „čas plyne“, a uvědomují si význam historie pro přítomnost 

i budoucnost. 

Známý je Hallův model (Hall, 1976) monochronických a polychronic–

kých kultur, který vychází ze dvou odlišných přístupů kultur k času. Pří–

slušníci monochronických kultur se koncentrují na jeden problém, úkoly

vykonávají v časovém sledu, osoby se dostavují na dohodnuté schůzky

přesně a čas hraje důležitou roli. Silně monochronické jsou např. Skandi–

návie, Německo, Švýcarsko, USA, Japonsko. Příslušníci polychronických

kultur jsou naopak flexibilní, řeší více problémů najednou a nekladou dů–

raz na časový plán. Silně polychronické jsou např. arabské země, Latinská

Amerika, jižní a jihovýchodní Asie, Afrika (blíže Šroněk, 2000). Dostaví–li

se např. Němec na schůzku ve sjednanou dobu a musí čekat, až hostitel vy–

řídí své záležitosti, bude to host považovat nejspíše za neomalenost. Pokud

půjde např. na schůzku Afričan a hostitel ho nechá čekat, nebude to poklá–

dat za nic neslušného.

Stejně tak akademická čtvrthodinka, která se běžně společensky akcep–

tuje pro zpoždění v našich podmínkách, není dostatečná pro jiné kultury,

např. pro románské. 

Kinezika

Výraz tváře, oční kontakt, gesta, pohyby těla či posturika (zaujímání po–

loh) nám o partnerovi v komunikaci mohou leccos prozradit. Souhrnně se

hovoří o tzv. kinezice, která je rovněž kulturně specifická.

*

Výrazy tváře

Výrazy tváře jsou zrcadlem našeho vnitřního světa a prožívaných emo–

cí. Jen pokud je člověk v napětí nebo má strach, má sklon k neměnné mi–

mice a snaží se na sobě nedat nic znát (Vybíral, 2000). Tvář na nás prozra–

dí často více, než bychom chtěli, a je právem označována za jakési okénko

do naší duše.

Asijské kultury v porovnání např. s evropskou či americkou kulturou

spíše zachovávají neměnný výraz tváře. Jeden zajímavý výzkum porovná–

val reakce Číňanů a Američanů na smějící se tváře na fotografiích. Obě sku–

piny pokládaly lidi na fotografiích, kteří se smáli, za více společenské. Čí–

ňané je navíc vnímali jako lidi, kterým chybí sebekontrola a klid (Smith,

118